Lucka v Istanbulu před cílovou stanicí Orient Expressu

Ačkoliv pracuješ v ČeskoTurecko už od loňského léta, čtenáři blogu toho o tobě moc neví. Pojďme to napravit. Kde se vlastně zrodil tvůj zájem o jiné země a Turecko konkrétně?

Začalo to vlastně s mým studiem Mezinárodních vztahů na Západočeské univerzitě v Plzni. Pracovala jsem tam v ESN (Erasmus Student Network) a tam mezi výměnnými studenty převažovali studenti právě z Turecka. Od nich jsem se o Turecku něco dozvěděla a začalo mě to zajímat.

Tvoje specializace ale byla původně Britská a americká studia, že?

To je pravda. Moje láska k anglofonním státům stále trvá, v Anglii jsem strávila několik měsíců. Chtěla jsem ale vyzkoušet i něco dobrodružnějšího, tak jsem si domluvila stáž v Istanbulu, kde jsem předtím nikdy nebyla. Stáž nakonec nedopadla podle mých představ, ale všechno zlé je pro něco dobré. Díky stáži jsem narazila na projekt ČeskoTurecku, ve kterém jsem dosud.

A od té doby je z tebe hlavní organizátorka akcí, v současné době hlavně oblíbených filmových večerů. Co tě na práci pro ČeskoTurecko baví nejvíc?

Baví mě interkulturní dialog a sledování kulturních rozdílů. Češi mají o Turecku hodně předsudků a přijde mi důležité je vyvracet. Proto také ráda organizuji česko-turecká setkání různého druhu, která přispívají k lepšímu poznávání obou národů. Také píšu na blog o zajímavostech z tureckého světa. Ráda pracuji s lidmi, zajímají mě příběhy z jiných prostředí a různé názory, proto také pro ČeskoTurecko často dělám rozhovory.

Díky ČeskoTurecko jsem potkala plno zajímavých lidí a získala plno nových přátel. A přitom jsem se loni v létě o tomto projektu dozvěděla poměrně náhodou, hned druhý den zašla na pohovor a o naší spolupráci bylo rozhodnuto. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné :-)

Jaký byl tvůj první dojem z Istanbulu?

Jak jsem řekla, nikdy předtím jsem v Istanbulu ani jinde v Turecku nebyla. Nebála jsem se ani tolik kulturních rozdílů, jako spíše Istanbulu samotného. Nemám ráda velká města. Vždycky si vzpomenu na Forresta Gumpa, když o New Yorku prohlásil, že mu přišlo jako jedno velké mraveniště, kde všichni mravenci do jednoho zcvokli. Takže ano, Istanbul je pro mě trochu mraveniště, ale na druhou stranu mě překvapilo, jak rychle jsem se ve městě zorientovala, zvládla hromadnou dopravu a vždy se bez velkého bloudění dostala tam, kam jsem potřebovala. Souhlasím však s mým kamarádem, který se v Istanbulu narodil. Istanbul je krásné město. Bospor je dechberoucí. Stačí v něm však pár dní či týdnů, žít v něm si nedovedu představit.

Takže praktikuješ kratší, ale o to častější pobyty?

Ne zase tak časté. Byla jsem v Istanbulu v září a pak se tam rozhodla strávit silvestr. Doporučuji všem, kdo nemají rádi mohutné oslavy nového roku.

Co lidé, jak si se v Turecku vlastně domluvila?

Přes léto jsem se snažila trochu turecky naučit. Když pochopíte strukturu, která je úplně odlišná, uvidíte systém a zjistíte, že to není zase tak těžký jazyk. Nicméně brzy mi došlo, že zeptat se turecky kde je pošta také není úplně nejlepší řešení. Paní na mě turecky spustila a já samozřejmě neměla ani ponětí, co se mi snaží říct. Ale domluvila jsem se, anglicky, turecky, takový mix obou jazyků. Lidé jsou v Turecku mnohem více bezprostřední, snaží se pomoct za každé situace.

A když zrovna nepracuješ na projektu ČeskoTurecko, co nejradši děláš?

Jak jsem říkala, ráda poslouchám vyprávění lidí. Říká se, že nejlepší příběhy píše sám život a já s tím naprosto souhlasím. Kromě toho také čtu, jezdím na kole a ráda cestuju. Teď zrovna jsem si zamilovala Itálii, zejména Toskánsko, ale určitě mám v plánu více procestovat Turecko.

To je závěr našeho rozhovoru. Pokud se chcete o Lucce dozvědět ještě víc, přečtěte si jeden z jejích článků.