Byli jsme dva dni na návštěvě u Ece bratrance a jeho manželky v asijské části Istanbulu. První večer nás pohostili bohatou tureckou večeří, a proto jsme se s Ece rozhodli, že zatímco oni budou v práci, uvaříme pro ně na oplátku českou večeři my.

Hned v prvním kole vypadly takové české speciality jako je knedlovepřozelo, vepřové řízky či kančí guláš. Vzhledem k tomu, že je aktuálně v Istanbulu více 30 °C a nesnesitelné horko, nechtěli jsme naše hostitele uspat takovou „bombou“ jako je třeba svíčková či rajská s houskovým knedlíkem. Popravdě jsme si na to také netroufli. Ece už sice jednou v Česku guláš vařila a dopadlo to skvěle, ale nebyli jsme se si jistí, zda to za odpoledne zvládneme bez papiňáku v neznámé domácnosti.

Jaké české jídlo vařit v Turecku?

Také jsme museli zamítnout takové české „klasiky“, jako je lečo, což je vlastně turecký menemen. V úvahu také připadl smažený květák, který nám poradili čeští rádcové po telefonu, ale nakonec jsme se rozhodli, že k večeři uvaříme jinou českou pochoutku – smažený sýr neboli smažák. Místo hranolek jako přílohu uvaříme brambory, které teď v Turecku mají s nadsázkou cenu zlata. Ke smažáku nesmí chybět tatarka. Pro naši kulinářskou prezentaci české gastronomie ji vylepšíme dle rodinného receptu. Také zkusíme český rajčatový salát s cibulí s octovou sladkokyselou zálivkou.

Jak naše české vaření v Turecku dopadlo, si můžete přečíst v našem článku. Tak jdeme na to!

Nejdříve bojová příprava

Než jsme se vydali na nákup, museli jsme pohledat, co vše mají domácí ve spíži a co nám na vaření chybí. Hned první kritický bod může být mouka, jelikož v Turecku mají jen jeden druh mouky. Vysvětlete jim pak, že potřebujeme hladkou mouku na obalování sýrů. Dalším úzkým místem je strouhanka (turecky galeta unu), ale ta prý v Turecku existuje. To hlavní překvapení bude také sýr, který budeme obalovat. No, uvidíme, co najdeme přímo v tureckém supermarketu. Takové základní věci, jako vajíčka a olej, jsme doma bez problému našli. Dokonce jsme objevili hotový poklad – brambory!

Nákup ingrediencí

Dle našeho očekávání jsme v tureckém obchodě nenašli sýr Eidam. Koupili jsme tedy podle našeho názoru nejvíce podobný sýr, který by se dal obalit – kaşar peyniri. Také jsme se zeptali vox populi na Instagramu, zda si myslí, že se nám z kašar peyniru podaří udělat smažák. Lid se většinou domníval, že ano, což nám dodalo jistoty.

Také jsme trochu v supermarketu hledali nakládané okurky, které jsme chtěli použít na speciální tatarku dle rodinného receptu. Ze zkušenosti již vím, že totiž turecké okurky turşu jsou nakládané jen ve slaném nálevu a ne ve sladkokyselém, jak je zvyklý domorodec z české kotliny. Naštěstí jsme v regálu našli také okurky německého typu – tedy Alman tipi.

Ano, naše domněnka se potvrdila, okurky jsou chuťově hodně podobné českým nakládačkám. Ale okurky ze Znojma to stále nejsou. Také se nám podařilo zakoupit něco, co jsme následně použili místo strouhanky – již zmíněnou galeata unu. Není to ideální, ale snad se to bude moc dát použít. Na příště, pokud by mi to podmínky umožňovaly, raději bych udělal strouhanku vlastní ze suchého tureckého ekmenku (chleba), na který si stále nemohu zvyknout, přestože je o dvou kůrkách. Chybí mi Šumava. Turecký chléb mi přijde jako taková kombinace mezi vekou a bagetou.

Vaření

Kašar sýr se nám podařilo nakrájet, obalit v dvojobalu (dvojitý obal mouka, vajíčko a strouhanka) a vše jsme „živě“ přenášeli ve storýčkách na Instagramu. Jako největší problém při vaření se však ukázala naše neznalost hospodyňčiny kuchyně. Tu jsme jednou hledali škrabku na brambory, pak velkou mísu, potom zase malou a cukr se nám nepodařilo najít vůbec až do příchodu hospodyňky. Mouka nebyl problém. Byla to klasická hladká mouka, ale kdybychom na jiné české pochutiny potřebovali polohrubou nebo hrubou, asi by to bylo horší. Jako největší problém se tak ukázala ta galeta unu. Strouhanka to prostě není.

Degustace

Pán domu přišel po práci vyhladovělý, což nám hrálo do karet a sázeli jsme tedy na taktiku, že hlad je nejlepší kuchař. Hospodyňka také říkala, že už má tureckého jídla po krk a že ráda ochutná něco jiného. A hlavně, když ji někdo uvaří a nemusí u plotny stát ona. My s Ece jsme hned poznali, že se nám nepovedla nejlepší česká delikatesa.

Kašar sýr prostě není eidam. Kašar sýr se vůbec netáhl a spíše připomínal špatný mražený český smažák z krachujícího „bufáče“ v „nádražce“. Turečtí degustátoři však neměli porovnání s českým smažákem, tak jim obalovaný kašar chutnal. Paní domácí si ode mě dokonce vyžádala recept. Největší úspěch však sklidila „vytuněná“ tatarka a saláty. Pro ochutnání jsme totiž připravili rajčatový salát s cibulí a taká okurkový. Oba se sladkokyselou zálivkou. To ji prý musím naučit!

Ponaučení

Pokud chcete v Turecku vařit česká jídla, velmi důležitá je taktické příprava. My jsme přípravu trochu podcenili a doufali jsme, že se nám podaří vše najít odpoledne, zatímco dopoledne budeme pracovat na počítači. Chyba lávky! Kdybych to byl býval věděl, místo kašaru bych použil Camembert. Tedy bychom mohli uvařit jinou českou klasiku – smažený Hermelín. Pokud byste se chtěli držet smaženého eidamu, prý je k dostání v tureckém největším Migrosu. Strouhanka – toto je opravdu game changer, který rozhodl o celkovém dojmu a výsledku.

Česká jídla vyžadují určitou zručnost, čas a suroviny. Stejně tak turecká jídla se nám vaří v Česku složitě, jelikož nám chybí ten pravý rajčatový protlak – salça. Je však zajímavé experimentovat, poznávat a improvizovat. Naše večeře a prezentace českého kulinářského umění nakonec dopadla dobře a domácí ocenili naši snahu a to, že jsme pro ně tentokrát uvařili večeři my. Na příště bychom mohli zkusit třeba upéct českou bábovku, která podle legendy chutnala i samotnému Atatürkovi. O tom, jak Atatürk českou bábovku chutnal, vám zas napíšeme na našem česko-tureckém blogu někdy příště.