ČeskoTurecko nejsou jen profesionální služby, ale také příběhy lidí, kteří mají rádi Turecko a Českou republiku.
V následujícím příspěvku vám přinášíme neobvyklý gastronomický nedělní zážitek milovnice „mercimek çorbası“ a znalkyně Turecka, Radky Tučkové. Radka od malička Turecko pravidelně navštěvuje a jako mnozí návštěvníci země půlměsíce propadla její pestré kultuře a kuchyni tisíce a jedné chuti. Její kulinářský příspěvek ze dne 28. 2. 2016 jsme nechali záměrně v nezměněné podobě, aby se neztratil unikátní spisovatelský styl a vlastní osobitost autorky.

Dnes mě čekal den, na který jsem se opravdu moc těšila – dopolední příprava jídel v turecké restauraci!

Kdo mě zná, tak ví, jak moc mám ráda vše, co je turecké, z Turecka a o Turecku!

Asi před měsícem jsem se v restauraci, kam moc ráda chodím na obědy, zeptala, zda by bylo možné někdy přijít a vidět, jak se připravují všechna ta skvělá jídla. K mému překvapení mi bylo řečeno „Ano přijďte, to není problém“. Mé nadšení nedokážu popsat.

Do této restaurace mě naučili chodit moji kamarádi z Turecka. Byli v Praze na tříměsíční pracovní stáži a chodili sem každý den. Přitom tuto restauraci mám 20 metrů od mé kanceláře a nikdy předtím mne nenapadlo sem zajít na oběd. „Někdy holt nevidíme věci, které máme téměř pod nosem.“

Dnes ráno, když jsem měla vstávat a být na 8. hodinu v restauraci, jsem si říkala: „Ty blázne, je neděle a Ty vstáváš v 7 hodin?“  Ale teď vím, že nebylo proč litovat. Přišla jsem trochu pozdě a všichni už byli v plném pracovním nasazení. Ihned jsem vyfasovala zástěru a můj „turecký“ den mohl začít!

Dnes, jelikož byla neděle, restauraci a kuchyni vládl pouze jeden muž a spolu s ním tu byly 4 ženy a já.

Atmosféra byla velice přátelská a uvolněná. Já byla pouze pozorovatel a zapisovatel receptů. Nechtěla jsem nijak zasahovat do jejich perfektní souhry při vaření. Jedna paní měla na starosti výrobu chleba od těsta, přes tvarování až po pečení. Další paní krájela zeleninu, další myla nádobí a dělala vše, co bylo právě potřeba. Vaření zůstalo na šikovném muži. Myslím, že si svůj nedělní harém užíval. V neděli se nevaří tolik druhů jídel a tak byl čas se při vaření i pobavit o všem možném.

Dnes se vařila má oblíbená čočková polévka, fazolová polévka, jehněčí, telecí, musaka, vegetariánské jídlo a turecká rýže, která je opravdu jiná než ta běžná, na kterou jsme zvyklí. Vše je čerstvé, žádný polotovar, a jak mi bylo řečeno, „vaření je o pocitu a lásce k němu“. Vše má svůj čas a nic se nesmí uspěchat. Vaření a lidem se musíte věnovat, to je základ úspěchu. A pokud někde pracujete více jak 10 let, tak to už musí být opravdu láska k práci. A jak mi sympatický muž řekl: „Pořád mě ta práce baví stejně a to je důležité.“

Po uvaření všech těch skvělých jídel, se odebral obsluhovat příchozí. I já jsem byla jedna z nich. Dala jsem si mé oblíbené telecí s lilkem, tureckou rýži a turecký chleba a samozřejmě všudypřítomný turecký čaj. Bylo 12 hodin a mně končilo příjemné turecké dopoledne.

Tímto děkuji za možnost být jeho součástí. Ne každý si pustí někoho cizího do kuchyně, někdy kvůli hygieně, někdy kvůli nezájmu. Ale tady bylo všechno na jedničku. Prostě turkish style ;-)

Poznatky z dnešního dne, které se ne vždy týkaly pouze vaření:

• Minulost není a budoucnost nemusí být, proto žijte přítomností.
• Nejen vaření, ale i ostatní věci potřebují čas, péči a lásku.
• A poslední a neméně důležitá věc je kolektiv, který je základem úspěchu.

Pokud se o vy chcete podělit s ostatními o své postřehy nebo zážitky z Turecka, neváhejte nám napsat do redakce na info@ceskoturecko.cz. Turecky psaný příspěvek o zážitku Radky Tučkové najde zde.