Na konci října 2014 jsme u příležitosti prvních narozenin ČeskoTurecko spustili nové webové stránky. Tyto stránky odpovídají moderním trendům webových prezentací a jsou přehledné také na mobilních zařízeních. Za podobou webu ČeskoTurecko stojí mladý talentovaný web developer Ondřej Plšek. Díky svému studijnímu pobytu tento mladý programátor na volné noze Turecko velmi dobře zná. Více se o Ondrovi dozvíte v následujícím krátkém rozhovoru.

Na úvod zahřívací otázka. Můžeš nám prosím tě říct, jaké je tvé vzdělání?

Vystudoval jsem Fakultu Aplikované Informatiky ve Zlíně se zaměřením na informatiku. Poslední rok studia jsem strávil v Turecku jako Erasmus student. Této zkušenosti si ohromně cením, protože jsem získal spoustu nezapomenutelných zážitků a zkušeností. Poznal jsem také mnoho skvělých lidí a kamarádů, jak v akademické a profesionální sféře, tak i v běžném životě.

Proč sis vybral zmíněný obor studia?

Počítače mě zajímaly odjakživa. Když mi bylo asi 10, navštěvoval jsem kurzy programování, které byly zaměřené převážně na Pascal. Moc mě to v té době ale nenaplňovalo, protože takový začátečnický program v Pascalu vypisuje věci na příkazovou řádku, případně pípá a vykresluje jednoduché čáry. Když jsem se chtěl se svým dílem někomu pochlubit, byl to problém. Většina lidí neměla na svém počítači potřebné nástroje a nahrávat si je navíc nikdo nechtěl.  Mé programy proto zůstaly často navždy opomenuty. Kvůli tomu jsem hledal něco jiného, kde si lze vyhrát s grafikou, výsledek je hned vidět a můžu jej jednoduše ukázat světu. Jakmile jsem pronikl do tajů webů a věcí okolo, věděl jsem, že tohle je to pravé, čemu se chci dále věnovat.

Co je tvou inspirací a zdrojem tvé kreativity?

Sport a samozřejmě moje přítelkyně. Snažím se chodit pravidelně běhat nebo cvičit do posilovny alespoň 4x týdně. V létě si užívám jízdu na horském kole. Pokud sedíš za počítačem víceméně celý den, musíš prostě pro fyzičku něco dělat. Ve zdravém těle je totiž i zdravý duch. :-)

Jsi to ty, kdo stojí za novými webovými stránkami ČeskoTurecko. Pověz nám, jak hodnotíš aktivity ČeskoTurecko?

Myslím, že většina Turků o České republice skoro nic neví. Starší generace nás má stále za Československo a mladší generace nás zná pouze díky pivu, několika fotbalistům a českým holkám. Není zde mnoho projektů, které by spojovaly obě kultury, proto jsem rád, když můžu podpořit ČeskoTurecko a aktivity jejich členů.

Již jsi zmínil svůj studijní pobyt v Turecku, můžeš nám tuto jedinečnou zkušenost více přiblížit?

Chtěl jsem studovat v Turecku hlavně proto, že je odlišné od všech evropských států. Ale upřímně, nečekal jsem až takový rozdíl. První věc, které jsem si po příletu všimnul, byl chaos – žádné předpisy v dopravě, pouliční psi a kočky, žádný pevný jízdní řád pro jakýkoliv druh hromadné dopravy. Postupem času jsem ale přece jenom nějaká nepsaná pravidla objevil. Řidiči v autech mezi sebou komunikují pomocí klaksonu. Troubí při každé příležitosti, na pozdrav, ale i při nadávání. Kvůli nefunkčnímu jízdnímu řádu si lidé vytvořili vlastní systém. Funguje asi takto: Když přijdeš na zastávku, musíš se zaměřit na někoho, kdo je evidentně znuděný více než ostatní. Zeptáš se ho, jak dlouho čeká. Pokud je to více jak 10minut, víš, že autobus už za chvíli přijede.

Jaké jsou tedy podle tebe největší rozdíly mezi českou a tureckou kulturou?

Samozřejmě odlišností je velice mnoho. Oba státy mají velmi odlišnou historii, geografii, zvyky a kulturní a náboženské zvyklosti. Chtěl bych ale uvést jiný příklad. Mám velice rád tureckou kuchyni a obsluhu v restauracích. Myslím, že turecké služby jsou obecně daleko lepší než u nás. V českých restauracích je velice těžké najít chutný předkrm, který by byl ještě navíc zdarma, kečup a majonéza je za příplatek. V Turecku je naprosto běžné, že v restauraci při čekání na hlavní chod dostaneš předkrm. Kečupu, majonézy a všelijakých ochucovadel si můžeš poručit, kolik chceš. Na druhou stranu v Česku máme zase lepší pivo a mnohem levnější benzín.

A otázka závěrem. Co je tvým největším snem?

Mít pěkný dům, milující rodinu a rodinný podnik.