ČeskoTurecko tento týden oficiálně zahájilo provoz knihovny, jejíž fond bude zahrnovat řadu českých a tureckých knih (celý článek zde). Jednou z  nich je kniha s názvem Za kouzlem Turecka, jejíž autorkou je spisovatelka Běla Janoštíková. V krátkých příspěvcích autorka popisuje  své dojmy a pocity ze země, která je dle jejích slov „kouzelná jak z pohádky“. Čtenáři na stránkách objevují nejen Istanbul, ale také na historii bohatou oblast Anatolie.

V roce 1997 jste se stala finalistkou mezinárodní esejistické soutěže pořádané Tureckým rozhlasem a televizí TRT. Jak jste se o soutěži dozvěděla?

Poslouchala jsem tenkrát pravidelně vysílání rozhlasové stanice TRT Tuerkiye´nin Sesi Radyosu – The Voice of Turkey v angličtině. Jednoho večera jsem zaslechla, že byla vyhlášena soutěž. Neváhala jsem ani chvilku a s velkou chutí se dala do psaní. Od začátku jsem věděla, že esej mám napsat.

Soutěž probíhala na téma „Anatolie – kolébka civilizace“. Čím myslíte, že jste porotu ve své eseji zaujala?

To jsem se dozvěděla v Istanbulu přímo od paní Baykal, která, myslím, jury předsedala. Zatímco ostatní soutěžící se soustředili spíš na jisté výčty historických dat, já jsem napsala esej o anatolském koberci, který svými barvami a vzorem vypovídá o zemi, kde vznikl.

Našla jsem si tenkrát v knize o umění vyobrazení jednoho konkrétního vzácného anatolského koberce a přímo jím jsem se nechala inspirovat. Nastudovala jsem, co bylo třeba o kobercích i historii Malé Asie a vytvořila zkratku pro esej, v níž jsem psala v „ich“ formě pouze za sebe, jak já téma cítím. Dobře jsem se tak také vešla do požadovaného rozsahu eseje.

Stala se esej a následné cesty po Turecku impulsem k tomu, že jste propadla kouzlu této země, nebo tomu bylo tak už předtím?

Kouzlu země jsem propadla přímo na místě. Teprve na místě člověk všechno skutečně vnímá. To kouzlo musí působit na všech pět našich smyslů.

Běla Janoštíková píše ve své knize i o půvabech krajiny Cappadocia

Překvapilo mě, kolik věcí asociuje Turecko. Mimo známého tureckého medu, turecké kávy či tureckého koberce v knize píšete i o méně povědomých termínech  – turecký tulipán, turecké hospodářství či turecký šeřík. Co se vybaví Vám jako první, když se řekne Turecko?

Vaše otázka přede mne okamžitě přinesla obrázek turecké kavárny v centru Istanbulu. Nemám tušení, kde ta kavárna byla, ale po tom, co jsem v Praze nastoupila do letadla a za pár hodin se dívala z výšky na pohádkové panorama Istanbulu, jsme vpodvečer s našimi tureckými hostiteli seděli v nesmírně vkusně po turecku zařízené kavárně s krásnou vnitřní zahradou plnou subtropických rostlin. Panovala tam atmosféra plná turecké pohostinnosti, radosti ze života a vlídného klidu. Tenkrát jsem si říkala:“Tak takové je Turecko.“ Právě tohle se mi teď bezprostředně vybavilo.

Přibylo od napsání knihy nějaké nové sousloví nebo na nějaké už v knize nezbylo místo?

Myslím, že těch sousloví se v knížce podařilo zmínit celkem dost. Dokonce i turecká lázeň hamam se tam někde, alespoň zmínkou, vyskytuje. Snad nejpodrobněji je ovšem popsána turecká kuchyně, pojem velice důležitý, který, zdá se, vždy bude lákat k dalšímu zkoumání a objevům. Jinak Turecko je moderní ambiciózní rychle se rozvíjející země, a tak by se patrně dalo najít také nějaké aktuální sousloví vystihující charakteristické rysy právě téhle nejaktuálnější současnosti. Jistě se ještě něco dalšího najde.

Můžeme se tedy těšit na nové vydání cestovatelských toulek po Turecku?

Nové vydání toulek doplněné pěknými fotografiemi by možná za úvahu stálo.

ČeskoTurecko děkuje paní Janoštíkové za rozhovor a přeje jí plno inspirace při psaní.