Jak vypadá turecká svatba, jsme již krátce popisovali v tomto příspěvku a o zkušenostech ze své první návštěvy turecké svatby také napsala Radka Tučková zde. Ale toto téma je tak rozsáhlé, že se na něj tentokrát podíváme trochu z jiného pohledu a hlavně více do detailu. Následující cenné informace o tom, jak probíhají turecké svatby, jsem získal během svého dlouhodobého pobytu v Turecku a také četnými návštěvami Turecka, které se právě svateb a věcí okolo hlavně týkaly.

Turecká svatba versus česká svatba

Tyto všechny informace jsem vypozoroval a získal od tureckých kamarádů, kteří si tímto svatebním kolotočem již prošli. Bohužel jsem však zatím neměl příležitost se účastnit české svatby, jelikož se zatím žádných z mých kamarádů nebo příbuzných neženil, resp. nevdávala. Když se například vdávaly některé moje spolužačky ze střední školy, nebyl jsem na svatbu pozván a většinou jsem se o ni dozvěděl až dodatečně. Ani když se ženil můj bratranec nebo vdávala moje sestřenice, neměl jsem příležitost se na českou svatbu podívat, jelikož svatba byla jen pro úzký rodinný kruh a do něj se v Česku již bratranci nepočítají. Toto v Turecku není možné, jelikož tam jsou bratranci a sestřenice na stejné úrovni jako bratři a sestry a třeba tety a strejdové fungují jako druzí rodiče.

Až polovina českých dětí se narodí mimo manželství

Lidé v České republice také obecně méně vstupují do svazku manželského a dle nejnovějších statistik se až polovina narozených dětí v Česku narodí mimo manželství. Toto je v Turecku obecně nepřípustné a tradičně je zde svatba jedním z nejdůležitějších dnů v životě každého člověka. Je to den, na který se rodiče těší už od narození svého potomka, a všichni příbuzní se nemohou dočkat, až své ratolesti uvidí u oltáře. Proto mladé Turky už ani nepřekvapí otázka, kdy bude svatba, a poznámky typu, že už je čas na svatbu, jsou zde na denním pořádku.

Samotná turecká svatba je až vyvrcholením předsvatebních kroků a tradic. V jednom příspěvku tedy nelze popsat všechny kroky a tradice, které se také mnohdy liší regionálně, mají jinou podobu v moderních rodinách žijících ve velkých městech a naopak v malých zapadlých tureckých rodinách, kde svatbou mnohdy žije celá vesnice po několik dnů. Samostatnou kapitolou jsou také domluvené svatby, které byly tradiční zejména v minulém století, a kterých je dnes velmi málo.

Svatba je pro Turky přelomová fáze života

Pro mladé lidi v Turecku je svatba vlastně něco jako další životní fáze, během které děti získají vlastní dospělá práva a vážnost v rodině. I v poměrně moderních tureckých rodinách je totiž společensky nepřípustné, aby spolu mladý pár bydlel před svatbou a nebo dokonce sdílel jeden pokoj. Svatba je tedy povolením pro mladý pár být spolu. Mnozí rodiče také velmi špatně nesou, je-li jejich dcera v partnerském vztahu a zatím to nevypadá, že by byla brzy veselka. Mnohdy to dokonce považují za určitou prohru a trapnou situaci vůči okolí. Tento přístup ke svatbě je tak v mladých párech hluboce zakořeněn, a proto turečtí muži oproti českým mužům mnohem dříve a bez okolků své protějšky žádají o ruku. Pro české mládence, kteří mnohdy již se svými polovičkami bydlí na hromádce a případně mají potomky, je tedy svatba už spíše formalita. Naopak pro turecké mládence je naopak svatba určitým aktem, kterým dávají vztahu legitimitu.

Na základě pozorování česko-tureckých vztahů si myslím, že toto je právě jeden z důvodů, proč jsou české ženy tak oslněny snědými tureckými mládenci, kteří se nebojí vyjádřit své nejhlubší lásky plné emoce a i po krátké letní známosti během dovolené v Antályi nebo Bodrumu požádají svou milou o ruku! České dívky také oceňují turecký temperament a šarm, který českým mužům chybí, pro které se svatba spíše hrozba a konec mládeneckého života.

Po poměrně dlouhém úvodu a uvedení turecké svatby do kontextu se můžeme zaměřit na jednotlivé kroky vedoucí ke svatbě, jak jsem je vypozoroval při svém pobytu v Turecku. Znovu připomínám, že jsem se zatím neúčastnil žádné české svatby a byl jsem zatím jen na čtyřech svatbách tureckých, takže nemám přímé porovnání.

Prvním krokem, který musí každý mládenec, který si chce tureckou dívku vzít, je požádání o ruku. Toto se děje v zásadě asi stejně jako v České republice, jak je známe z televize a z vyprávění. Muž ženu překvapí, poklekne a požádá ji o ruku. V turečtině se to většinou vyjádří větou: „Benimle evlenir misin?“. Pokud slečna a budoucí snoubenka souhlasí, řekne: „Evet“.

Vypozoroval jsem, že budoucí turecký ženich své rozhodnutí předem nekonzultuje s otcem nevěsty. Otec nevěsty je totiž vlastně takovým ochráncem dívky a svého budoucího zeťáka ani moc nezná, jelikož se přece nesluší, aby se s ním kamarádil, pokud to s jejich dcerou nemyslí vážně, tedy nemá svatební úmysly. V turečtině se pro takovéhoto ochranářského otce používá označení “kız babası”, což v přeneseném smyslu znamená otec dcery. V Turecku se sluší, aby ji ochraňoval jako oko v hlavě před chlípnými mládenci a hájil její čest a neposkvrněnost.

Pokud tedy mládenec požádá tureckou slečnu o ruku a ona řekne ano, následuje oficiální setkání s rodiči budoucí nevěsty za účasti chlapcovi rodiny a oficiálně dojde ke vzájemnému představení. Zvyky se také pomalu mění a ke vzájemnému setkání rodin může dojít již dříve, a to již během “randění” páru. Nebo se také velmi často stává, že se setkají jen maminky mladých a nad šálkem pravé turecké kávy se vzájemně seznámí a “oťukávají”.

Přestože to není jako v Indii, kde je přísný systém kast, v Turecku je určitá společenská úroveň rodin velmi důležitá a rodiny se vzájemně poměřují a také zjišťují, zda se k sobě hodí. Zase záleží rodina od rodiny, ale byl jsem svědkem toho, že rodiče měli o rodině pro svou milou nebo milého jiné představy, do kterých její vyvolený nebo jeho vyvolená zrovna nezapadají. Záleží pak na tom, jak je pár přizpůsobivý a do jaké míry dokáže svou lásku bránit. Také jsem byl svědkem debat, kdy se v turecké rodině řešilo, že nějaká známá má za manžela zdravotního bratra, přitom ona sama pracuje jako lékařka. Těchto příběhů, kdy si mladý chudý turecký mládenec začne s bohatou slečnou a není jim přáno, jsou plné nekonečné turecké seriály. V českých pohádkách je to spíše naopak a bohatý princ si musí obhájit přes okolím svou lásku s chudou děvečkou.

Po tomto úvodním setkání následuje krok, kterým je oficiální zasnoubení. Ale o tom se rozepíši až ve svém dalším příspěvku týkajícím se tureckých svateb.

Pokud však již plánujete svou svatbu, a to jak v České republice nebo v Turecku, neváhejte se na náš obrátit na info@ceskoturecko.cz a rádi Vám s její organizací pomůžeme. Víme, jaké dokumenty jsou potřeba na tureckou svatbu v České republice, nebo co potřebují čeští občané pro svatbu v Turecku.