Istanbul – město, které nikde nekončí


Jak jsem již minulý týden ve svém příspěvku slibovala, v dnešním článku se budu věnovat mé první návštěvě Istanbulu. Tak si udělejte dobrou kávu nebo čaj, pohodlně se usaďte a pojďte se mnou projet tuto krásnou metropoli.

Istanbul prošel mnoha změnami již od antiky. Z prvního názvu Byzantion vznikl později název Konstantinopol (po Konstantinu Velikém, který z Konstantinopole vytvořil centrum celé východořímské říše). Dalším jménem, kterým byl Istanbul znám, byl i Cařihrad. Dokonce i sám Napoleon, řekl, že pokud by byl svět jeden stát, hlavním městem by byla právě tato metropole. Ano, pod těmito všemi názvy se skrývá jedno jediné město, od roku 1930 až doposud – ISTANBUL.

Cesta do Istanbulu

Nastal den D! 23. 8. 2014 jsem nemohla dospat, tak moc jsem se těšila, že jsem na letišti Václava Havla byla ve velkém předstihu, aby mi letadlo náhodou neuletělo. Letadlo přilétající z Istanbulu přiletělo do Prahy na čas, a než jsem se nadála, už jsem v něm seděla. Po půl hodině sedění v nehýbajícím se letadle se mě trochu zmocnil neklid. Nemám vyloženě fobii z létání, ale vždy mám ve vzduchu zvláštní pocit a už se těším, až zase budeme na zemi. Navíc tohle byl můj první samostatný let. Po chvíli letuška něco turecky prohlásila do mikrofonu a celým letadlem se ozvalo nesouhlasné turecké mručení a nadávky, které přehlušilo hlášení anglické. Od slečny vedle sebe, která díky bohu jako snad jediná mluvila anglicky, jsem se dozvěděla, že letadlo dostane povolení vyletět z Prahy až za další hodinu. Ach jo, to bude nekonečná cesta.




Když jsme se s dvouhodinovým zpožděním snášeli k istanbulskému letišti Sabiha Gökçen (mimochodem pojmenovaném podle první turecké ženské bojové pilotky a adoptované dcery Kemala Atatürka), tak jsem nemohla uvěřit svým očím. Pode mnou se rozprostírala nikde nekončící plocha domů, silnic, po kterých se vinul svítící had aut. Viděla jsem také moře, na kterém do dáli svítily lodě všech velikostí, a v letadle já – holka z maloměsta v Krkonoších. Velikost této metropole mě děsila, ale zároveň jsem se nemohla dočkat, až poprvé v životě vstoupím na území Turecka a konečně budu moci spatřit ta úžasná místa a okusit na vlastní kůži všechny věci, o kterých mi mí turečtí přátelé vykládali během mého Erasmu ve Španělsku.

Po vřelém přivítání mé turecké „rodiny“ jsme se totálně hladoví (teda alespoň já) vypravili na večeři do čtvrti Kartal do typické turecké grill restaurace Kumluk. Číšníci nás zavedli do kuchyně, kde bylo ve vitríně vystaveno syrové maso všech možných druhů, mleté hovězí, jehněčí na jehlici (Şiş kebabı), ale i klasická kuřecí křídla. Najedlo se a napilo do sytosti a hurá na kutě. Zítra to bude náročný den!

Istanbul Bosporský most Turecko

Hned ráno, po bezvadné turecké snídani jsme vyrazili na cestu. Než jsem se do Turecka vydala, četla jsem v jednom průvodci, že pro tureckou dopravu platí heslo: „Kdo troubí, ten jede“, tenkrát jsem se nad tím pousmála, ale to, jak moc velká pravda to vlastně je, jsem poznala až na vlastní kůži v Istanbulské dopravě (po většinu času jsem seděla v autě se zakrytýma očima, jak moc jsem se bála :D). Z Kartalu (nachází se v asijské části města), kde moje druhá rodinka bydlí, nás čekala neskutečně dlouhá cesta do evropské části Istanbulu. Moje první cesta z Asie do Evropy autem a zpět! A taky moje první cesta přes Bosporský most! První zastávka byla na mé tolik milované kafe a po mém úžasu, že turecká káva vážně není jen zalitý logr horkou vodou, ale velký obřad, jsme mohli pokračovat dál.

turecká káva

Taksimské náměstí

Naše první turistická zastávka byl Taksim. Istanbul jako takový se dělí na několik městských částí, turecky „belediye“, kde každá má své centrum a svého starostu, je tedy velmi těžké určit jedno centrum, které by se dalo nazvat centrem Istanbulu jako takového. Pokud se ale zeptáte Turků, nejspíše vám řeknou, že centrum Istanbulu je právě Taksim v městské části Beyoğlu. Obrázky tohoto náměstí určitě většina z vás viděla. Konají se tam oslavy Nového roku, manifestace či demonstrace. Uprostřed se nachází obrovský Monument republiky (Cumhuriyet Aniti) postavený roku 1928 a ztvárňuje zakladatele turecké republiky s prvním tureckým prezidentem Kemalem Atatürkem v čele (více o Kemalu Atatürkovi naleznete zde).

Monument republiky Istanbul Taksim

K Taksimskému náměstí vede možná nejrušnější ulice v Istanbulu – Istiklal Caddesi. Ta je plná obchodů, restaurací a barů. Prostředkem této ulice vede tramvajová linka, kde jezdí historické, červené tramvaje. Občas s lidmi, občas s nějakou kapelou jako součást zdejších slavností a tramvaje tak podtrhují atmosféru toho rušného místa.

taksim tramvaj

Palác Dolmabahçe

Druhou zastávkou během naší turistické vycházky městem byl překrásný palác Dolmabahçe, který se nachází přímo na břehu Bosporského průlivu. Tato stavba, postavena v empírovém stylu (vzorem byl i Louvre či Buckinghamský palác), je dle mého názoru nejkrásnější budovou a chloubou celého Istanbulu. Je tak přepychová, že údajně přispěla ke státnímu bankrotu v roce 1876. Palác byl od 19. století sídlem sultána (přestěhoval se sem z paláce Topkapi), nachází se zde dokonce i harém. V roce 1938 zde zemřel i otec všech Turků a první prezident republiky Mustafa Kemal Atatürk. Postel, na které zemřel, a hodiny, které se zastavily v čas jeho smrti (10. 10. 1938 v 9:05 místního času), se zde nachází dodnes. Doporučuji se na tento skvost podívat brzy z rána, protože v průběhu dne se zde tvoří velké fronty u pokladen.

Istanbul Palác Dolmahahce

Poslední zastávkou bylo náměstí Sultan Ahmed s majestátnou Modrou mešitou a se současným muzeem Hagia Sofia. Když jsem před těmito mešitami stála, připadala jsem si, jako bych se vrátila do času sultánů. Tohle místo má totiž velmi zvláštní kouzlo, které na vás dýchá, když se zde ocitnete.

Modrá mešita

Modrá mešita je největší mešita ve městě a jako jediná v Istanbulu má šest minaretů. U mešit totiž platí pravidlo, které říká: „Běžná mešita má jeden minaret, lepší může mít dva, ale šest minaretů smí mít jen mešita v Mekce“. Proto se k tomuto místu váže pověst, která praví, že sultán musel právě z tohoto důvodu nechat dostavit k mešitě v Mekce minaret sedmý. Od roku 1998 má šest minaretů ještě i Sabanci mešita v Adaně na jihu Turecka, která je i největší mešitou v Turecku a třetí největší na světě. Při vstupu jsem si musela sundat boty (nebojte, vážně se tam nekrade) a vzít si šátek (na místě k dispozici zdarma sice je, ale denně jich má na hlavě spousty žen z celého světa, proto je dobré mít jakýkoli delší již z domova v kabelce) na zakrytí ramenou a vlasů. Šátky na nohy (většina turistek chodí v kraťasech a sukni) vám u vstupu zapůjčí zdarma.  Mešita byla opravdu „božská“ plná svíček a koberců. Zrovna tam probíhala modlitba, tak jsem se chvíli zaposlouchala do slov koránu a odcházela se zvláštním pocitem na duši.

Istanbul Modrá mešita

Hagia Sofia

Hagia Sofia je nyní již pouze muzeem, ale nebylo tomu tak vždy. Mnozí z vás vědí, že Hagia Sofia byla původně katedrála a po téměř 1000 let dokonce ta největší na světě. Nynější podoby se dočkala v 15. století, kdy byla přestavěna na mešitu, a proto je nyní již obklopena minarety. Nejen pro tuto pestrou historii určitě stojí za to ji navštívit. Já jsem bohužel tu možnost neměla, protože se blížil večer a muzeum se právě zavíralo.

turecko

Po celodenním chození v úmorném vedru jsme jen padli na lavičku na lodi, plující z městské části Beşiktaş (v Evropě) do Kadiköy v asijské části Istanbulu, a nechali se unášet na vlnách Marmarského moře a vychutnávali si pohled na zapadající slunce, Bosporský most a další krásnou budovu – vlakové nádraží Haydarpaşa. Po příjezdu domů jsme ještě zašli na poslední rodinný čaj a vychutnali si krásný výhled na Kartal.

Istanbul Nádraží Hardarpasa

Má první návštěva Istanbulu byla velkolepá a zanechala ve mne hluboký dojem. Bohužel jsem neměla čas projít míst více (to jsem poté dohnala při mých dalších návštěvách Istanbulu), ale nic jsem si z toho nedělala, protože, jak Turci s oblibou říkají, „Istanbul se nedá poznat za jeden život úplně celý a vždy je místo, kde ani starousedlík nebyl“. Mých dalších návštěv bylo opravdu dost ve všech ročních obdobích, ale ta první, ta byla prostě PRVNÍ.

Možná se ptáte, proč vám zde popisuji jen jeden den, je to proto, že zbytek dnů jsem strávila s rodinkou na jejich letním sídle na jihu Turecka poblíž města Didim. Ale o jihu třeba zase příště!

P.S. Nezapomeňte prosím, že Istanbul se opravdu píše s N uprostřed.

Hoşçakal!

Naviděnou!

Vaše BB

Pokud byste také chtěli objevit krásy Istanbulu, podívejte se na nejlevnější letenky do Istanbulu. Na našich stránkách ČeskoTurecko také naleznete nejlepší ubytování v Istanbulu. Před cestou do Turecka si také nezapomeňte sjednat cestovní pojištění. Kdybyste v Turecku cokoliv potřebovali, neváhejte se na nás obratit na info@ceskoturecko.cz nebo +420 736 177 368.

1 comment

Add yours

Comments are closed.