Naším posláním je, kromě poskytování profesionálních služeb českým nebo tureckým firmám, profesním organizacím a jednotlivcům, také podpora česko-turecké komunity. Proto na našem blogu v českém a tureckém jazyce přinášíme zajímavé příběhy lidí nebo jejich osobní postřehy z obou zemí. Jednou takovou osobou je například Barbora Bělinová, která ve svém příspěvku píše o svých prvotních zkreslených představách o Turcích a opravdovém česko-tureckém přátelství.

Jmenuji se Barbora Bělinová a je mi 24 let. Již od malička mám slabost pro poznávání nových kultur, lidí, zemí a velmi ráda se učím cizím jazykům. Proto má volba vysoké školy a oboru byly jasné – Cestovní ruch. Předpokládám, že příští rok zdárně ukončím magisterské studium v oboru Management cestovního ruchu a budu se moci své lásce číslo jedna – cestování, věnovat naplno.

Moje cesta za poznáním Turecka počala v roce 2014, a to překvapivě ve Španělsku, kam jsem odjela studovat v rámci programu ERASMUS.

Při příletu do Valencie jsme se od naší mentorky (španělské studentky, která se o nás první dny po příjezdu starala) dozvěděly, že s námi budou bydlet dvě holky z Turecka. Do té doby jsem neměla o Turecku ani páru a upřímně řečeno jsem se trochu zděsila. Má představa o dívkách z Turecka byla následovná – zahalené dívky, pětkrát denně se modlící na koberečku k Alláhovi, nemluvné, nepřátelské atd. Nyní se mohu nad touto zkreslenou představou jen zasmát. Ráno jsem vstala z postele a zamířila do kuchyně, kde na mě čekaly dvě usměvavé a k mému překvapení nezahalené holky a na stole pravá turecká snídaně. Po pár minutách našeho povídání jsem se opravdu zastyděla, jak jsem předtím neznale přemýšlela.

Fatma a Feruze se postupem času staly mými přítelkyněmi a naše přátelství trvá dodnes. Feruze dokonce byla v červnu i u nás v Čechách! Navštívily jsme společně Prahu a v Českém Krulově jsme se setkaly i s mými rodiči. Zajímavé bylo, že Feruzi okouzlila malovaná, voskovaná či jinak zdobená velikonoční vajíčka. Nakoupila jich domů spoustu!

Moji rodiče, Feruza můj přítel v Českém Krumlově

Fatmu jsem navštívila loni v zimě ve městě Isparta, kde studuje, strávily jsme spolu jedno odpoledne a vzpomínaly na staré dobré časy na Erasmu. Když přišel večer a nám se nechtělo loučit, nabídla mi, ať přijedu nazítří večer na večeři k její sestře domů do Antalye a ať si poručím, co bych chtěla k večeři (zapomněla jsem dodat, že Fatma je vášnivá kuchařka a díky jejímu vynikajícímu kuchařskému umění jsem se z Erasmu vrátila s pěti kily navíc!). Večer proběhl báječně, po večeři jsme dokonce zajely na zábavu na proslulou Kaleiçi a tančily až do rána!

Spolu s Fatmou a Feruzí bylo u nás doma ve Španělsku neustále plno Turků – studentů, ať už kluků či holek, kteří mi každou společně strávenou minutou dokazovali, že přátelství Turků = přátelství na celý život. Když jsem se v jednom španělském baru evidentně nezalíbila jedné Španělce, byla to právě moje turecká „rodina“, co se za mě postavila a bránila mě, a v tu chvíli jsem věděla, že pro ně je přítel jako člen rodiny. Doposud jsem s většinou z nich v kontaktu.

Díky Erasmu jsem potkala dokonce i přítele. Seznámili jsme se na kulečníku, kam jsme zašly s mými spolubydlícími jeden z prvních večerů ve Španělsku a kam on přišel za námi, a láska jako trám byla na světě.

Díky němu jsem měla později možnost poznat turecká města jako je Istanbul, Izmir, Isparta, Antalya a podobně. Hlavně jsem se mohla dostat do úzkých kruhů tureckých rodin, kam se „normální“ Evropan nemá šanci dostat. Často slýchávám, že turečtí muži jsou majetničtí a žárliví, že doma ženu zamykají a nutí ji, aby chodila zahalená. Poznala jsem opravdu hodně Turků – mužů a rozhodně bych řekla, že se to takto paušalizovat nedá. Turečtí muži obecně jsou gentlemani (někdy jsem musela jeho gentlemanství lehce brzdit, protože si kabelku opravdu zvládnu nosit celý den sama :D , a k ženě se chovají jako k princezně.




Na závěr bych snad jen ráda napsala, že jak jsem si všimla, tak my – Češi máme vůči jiným národům spoustu předsudků, které jsou většinou úplně nesmyslné a nepravdivé. Turci jsou ochotni pomoci i cizincům na ulici, pokud je osloví, a i přesto, že sami povětšinou nemluví anglicky, neváhají proběhnout celou ulici včetně obchodů a najít pro Vás člověka, který anglicky umí, aby Vám mohl pomoci. Dokonce i jejich přátelská a rodinná pouta jsou neuvěřitelná a z mé vlastní zkušenosti si myslím, že, co se týče vztahů a úcty k rodině a přátelům, se máme hodně, ale opravdu hodně co učit.

Po dvou měsících od Erasmu jsem měla možnost navštívit Istanbul. Tohle „město“ mne naprosto očarovalo hned z letadla svojí velkostí. Ať jsem se podívala kamkoli, on prostě nikde nekončil. Auta, troubení, křik pouličních prodejců a všude spousty lidí všech možných náboženských vyznání, národností a ras – takové jsou ulice této metropole. Ale o Istanbulu zase příště!

Herkese iyi günler dilerim!

Hezký den všem!

Vaše BB