V našem seriálu o tureckých svatbách a zvyklostech po úvodním článku Turecká svatba – Úvod do celé svatební problematiky pokračujeme dalším článkem, ve kterém se budeme věnovat hlavně zásnubám a tradičním a netradičním tureckým ceremoniálům. Hned na začátek upozorňujeme, že článek je plný stereotypů a zobecnění, které neplatí pro všechny a mohou dokonce některé čtenáře vyvést z míry.

Opět se jedná o výběr těch nejzajímavějších svatebních kroků a poznatků z Turecka. Stejně tak, jako se liší každý zamilovaný pár a příběh jejich lásky, liší se také jednotlivé kroky vedoucí ke svazku manželskému. Některé turecké dívky a jejich rodiny jsou více tradičně založeny, a proto se drží prastarých svatebních tradic. Tyto tradice jdou v poslední době v Turecku opět do módy a jsou příležitostí ukázat okolí bohatství rodiny a její příslušnost k určité společenské vrstvě. Naopak více tureckých párů z ekonomických důvodů či nechuti ztrácet čas s tradičními svatebními zvyklostmi od mnoha kroků upouští a zásnuby či přípravy na svatbu se začínají zjednodušovat a rozestup mezi jednotlivými kroky se zkracuje.

Budoucí nevěstu je potřeba si pořádně okouknout!

Jestliže jsou rodiny tradičnějšího zaměření, většinou rodiče nenechají nic náhodě a aktivně hledají pro své syny vhodné nevěsty splňující určité předpoklady. Zejména budoucí tchyně si pro své syny vybírají vhodné potencionální nevěsty během “kizi hammami” v tradičních tureckých lázních Hamam. Hamam jsou turecké lázně, které jsou v turecké kultuře synonymem pro očistu těla a duše. Pokud se o tureckých lázních hamam chcete dozvědět více podrobností, můžete si přečíst náš jiný článek: Turecké lázně hamam na vlastní kůži. Hamam mimojiné dávají matkám příležitost si spoře oděné budoucí nevěsty pořádně prohlédnout a zhodnotit jejich “kvalitu”. Naopak matky nezadaných dívek navštěvují Hamam s cílem pro svou dceru najít vhodného nápadníka.

Praktickou ukázku jiného tradičního rituálu v Hamam také najdete v úspěšném tureckém seriálu Istanbullu Gelin. Na celou ukázku z Hamam se můžete podívat zde.

Jak a kdy požádat o ruku?

Hned první krok, který odstartuje přípravy na zásnuby a svatbu, se velmi liší podle zaměření rodiny a nevěsty. U moderních rodin jsou zasnoubení a svatební přípravy zahájeny požádáním o ruku, kterým většinou budoucí ženich svou nastávající překvapí. Pokud slečna řekne ano, o požádání o ruku se informují rodiče, prarodiče, tetky, strejdové, sourozenci, příbuzní ze třetího a čtvrtého kolena, přátelé a sousedi.

Pak následuje seznámení rodičů, kde by otec měl místo budoucího ženicha požádat otce dívky o ruku pro svého syna. Tomuto kroku se turecky říká “kizi isteme”. Pokud je této žádost vyhověno, jedná o takzvaný “soz”, tedy slib, že proběhne svatba. Dříve se jednalo o dvě oddělené události, ale v dnešní době praktivky proběhne najednou “kizi isteme” a “soz”. Tímto krokem se již z milenců stává v očích okolí konečně plnohodnotný pár a jejich vztah získal legitimitu. V Turecku totiž stále neplatí něco jako chození spolu a žití na hromádce. Do svatby prostě není nic a až teprve po svatbě se může všechno.

Je důležité si uvědomit, že tradičně je role a postavení tureckých žen poněkud jiná než v evropské kultuře. Žena je vnímána jako nositelka rodinného štěstí a také pokračovatelka rodu, která se v prvé řadě stará o uspokojení potřeb manžela a dětí, kterým je nutné připravit odpovídající zázemí. Muž se naopak musí o ženu finančně a materiálně postarat a zabezpečit ji do budoucna.

V tradičních rodinách ženy nepracují a jsou v domácnosti, kde mají na starost péči o domácnost a děti. Proto tedy matky synů dbají na to, aby svým “miláčkům”, které vypiplali, našli takovou ženu, která by jim dokázala poskytnout náležitou péči a zázemí, stejně tak jak jim celý život připravují turecké maminky. S nadsázkou se dá tedy říci, že turečtí mládenci jsou maminčiny mazánci. Z tohoto důvodu také v Turecku existuje určité pnutí mezi nevěstou – novou ženou v rodové dynastii a matkou syna.

Pokud tedy turecká slečna splňuje všechna kritéria a je matkou či oběma rodiči vybrána jako vhodná, potenciální manželka, dochází již ke zmíněnému “kiz isteme”, kde rodiče budoucího ženicha projeví zájem o ruku budoucí nevěsty.

A kolik nám za nevěstu dáte?

Nevím, co je na tom pravdy, ale prý také dříve docházelo k tomu, že si rodiny kladly různé podmínky sňatku. Například: x kusů koz a y kusů velbloudů nebo tolik zlata, kolik nevěsta váží kilo. Podle mého osobního názoru se spíše jedná o žertíky mých tureckých přátel a rodinných příslušníků, kteří mě “škádlili”. Ale možná na tom může být něco pravdy. Také existují rozdíly mezi tradičním náboženským a civilních sňatkem. V Turecku je vždy nutný civilní sňatek, jinak svatba není platná, ale je možné také požádat o církevní sňatek, který posvětí “imám”. Před ním prý musí rodina ženicha říci částku, na kolik si budoucí ženu cení, a v případě rozvodu musí být tato částka vyplacena rodině nevěsty (manželky).

Otec mládence tradičně na “kiz isteme” tureckého otce dívky žádá slovy: „Allah’ın emri peygamberin kavliyle kızınızı oğlumuza istiyoruz.“ Ale tato tradiční průpovídka není v moderních tureckých rodinách požadována.

Kávu ti osolí o trochu víc

Následuje obřad pití kávy všech zúčastněných na “kiz isteme”, který stvrzuje dohodnuté. Tradičně kávu připravuje budoucí nevěsta, která tím dokazuje své schopnosti jako správná hospodyňka. Budoucí ženich pije tureckou kávu slanou. Na vysvětlenou jsou dvě varianty. Ta první říká, že aby budoucí ženich prokázal svou schopnost stát po boku své budoucí ženy v těžkých časech a dokázal s ním přežit všechny příkoří, musí slanou kávu vypít bez hnutí brvou a jako by nic. Druhá verze slanou kávu vysvětluje jako znamení budoucí nevěsty, že si ženicha nepřeje. Toto bylo zřejmě asi v minulosti využíváno zejména u předem dohodnutých sňatků, které v minulosti v Turecku nebyly výjimkou, a mělo se jednat o jakousi odpověď budoucí nevěsty na dohodnuté. V Turecku prý také existují případy, kdy snoubenka svému snoubenci kávu tak osolila, nebo dochutila prostředkem na mytí nádobí, že snoubenec umřel a místo svatby se vystrojoval funus.

Po pití pravé turecké kávy následuje obřad nasazení prstýnků na pravý prsteníček a přestřihnutí červené stužky, která je spojovala. Prstýnek obou snoubenců zůstává na pravé ruce až do svatebního obřadu. Výše uvedené informace o tureckých zásnubách se spíše týkají moderní a odlehčené verze zásnub. Zejména v tradičních rodinách jsou totiž zásnuby spojené s velkou parádou a oslavou. Je to vlastně taková malá svatba, na kterou se pozvou všichni příbuzní, známí, přátelé a sousedi. Tato zásnubní oslava je pak oddělena od “kiz isteme”  a jedná se o samostatnou akci. Tato zásnubní oslava se většinou pořádá v rodném městě budoucí nevěsty a podle tradic ji také platí rodina nevěsty.

Samotná svatba se pak odehrává v jiném termínu většinou v rodišti ženicha a ženichova rodina také platí náklady spojené s pořádáním svatby. Některé budoucí nevěsty také před svatbou pořádají “kına gecesi”, což je taková turecká verze holčičí rozlučky se svobodou, kde budoucí nevěsta musí celý večer plakat, jelikož se loučí se svou rodinou a vdává se do rodiny svého nastávajícího. Dívky si také během “henové noci” barví ruce oranžovou henou.

O tom, jak vypadají přípravy na tureckou svatbu a samotný turecký svatební obřad tedy “düğün”, se zas dozvíte někdy příště v dalším článku o tureckých svatbách.

Pokud se zrovna na svou turecko-českou svatbu chystáte v Turecku nebo v České republice a potřebujete pomoci s organizací nebo překladem dokumentů ke svatbě, neváhejte nám napsat na info@ceskoturecko.cz a rádi vám pomůžeme. Na našem webu věnovanému Turecku si také snadno můžete zřídit zdravotní pojištění pro cizince, obstarat letenky či půjčit auto v Turecku.